Srbské jeskyně patří k největším jeskynním prostorám v Českém krasu. Tvoří je dvě známá patra a předpokládali jsme existenci patra třetího, stejně jako J. Petrbok. Patra, které se z části podařilo v roce 1984 objevit průnikem z Netopýří jeskyně.

Prvé patro je tvořeno těsnými chodbami - plazivkami. Druhé patro tvoří rozsáhlé dómy až přes 40 m dlouhé. Jsou to Homolův dóm, ze kterého je spojení s povrchem spodní etáže lomu, ale také do Posledního a Hlavního dómu. Hlavní dóm je spojen 13 m hlubokou propastí Studna s prvním patrem - plazivkami. Plazivky se napojují na druhé, spodnější patro jeskyní ještě šikmou chodbou, která je označována jako “čertovy schody” a která v přechodu do plazivek vytváří úzké skalní okno – “stryptýz”. Boční větví plazivek – ihned od vchodu z povrchu – lze vstoupit do menšího dómu - Bahnité síně. Z Hlavního dómu do Homolova dómu mimo široké chodby lze prolézt i úzkou Aragonitovou chodbou a Tomovou slují. Slepou odbočkou je Májová chodba, ležící v JV stěně Hlavního dómu. Třetí patro tvoří pět dómů, ležících pod částí - plazivky, Bahnitá síň až Hlavní dóm - je však zatím přístupné z Netopýří j., ale i komínem pod Studnou. Téměř všechny prostory Srbských jeskyní jsou vytvořeny ve vápencích lochkovu (vápence kotýzské).

První mapování v Srbských jeskyních probíhalo v září 1945, k objevu došlo na konci července 1945?, kdy po pracích v lomu byl zastižen těžbou komín do dnešního Homolova dómu. Průzkum zde prováděl mladý Vladimír Homola, který již r. 1944 publikoval práci „Jeskyně na Chlumu u Srbska“. Jeskyně r. 1945 mapoval do své disertační práce o krasových jevech v Barrandienu – první souborné práce, pojednávající o krasových jevech Českého krasu, systematicky třídící území na krasové oblasti a uvádějící popis v té době známých krasových jevů.

Na první mapě od Vl. Homoly ještě není propast Studna a plazivky jsou jenom v malém rozsahu a jinak než je dnes známe.

J. Petrbok píše o jeskyních na Chlumu již r. 1939 a první jeho objevy z jeskyní na Chlumu byly z r.1936

V té době byl mimo Homolův dóm a Hlavní dóm objeven i dóm Poslední. Všechny tři dómy jsou již zakresleny v mapě Vl. Homoly z 12.9.1945

V mapě ještě nejsou z podstatné části zakresleny plazivky, ale jenom kousek za “stryptízem” s komínovitým vchodem. Chybí zcela plazivka k propasti Studna a vlastní propast Studna i Bahnitá síň.

Do mapy z r.1954 je přikreslena část objevených prostor z Netopýří j. v r. 1984

Následná mapa Srbských jeskyní a Netopýří jeskyně, byla zpracována až v roce 1954. Jak je uváděno na rozpisce, autorem je František Skřivánek, který mapu vypočítal, sestavil a kreslil. Homolův a Poslední dóm zaměřil a sestavil Homola V., ostatní části zaměřil Hodač V. a profily měřili Absolon, Koudela a Králík.

Členové Krasové sekce Přírodovědeckého klubu v Praze v souvislosti s objevem Koněpruských jeskyní přenesli svůj zájem na Zlatý kůň. A tak v roce 1963 po ustavení Speleologického klubu Praha začala naše éra zdejší působnosti.

Již v roce 1964 zahajujeme osteologické výkopy a odevzdáváme prvé nálezy do sbírek Národního muzea v Praze.

 V roce 1965 se daří objevit spojovací Aragonitovou chodbu a Tomovu sluj mezi Hlavním a Homolovým dómem. Zjišťujeme zde výskyt aragonitové výzdoby. Snažíme se proniknout dále mezi bloky po puklině, ale holé ruce mnoho nezmohou. Ubírali jsme se správným směrem po puklině, na které je vytvořen komín Spojovacího dómu od Netopýří jeskyně (objevený r. 1984). Objev byl odložen o 20 let.

Z vápencových vrstev vystupují rohovce. Nad přístupem do Aragonitové chodby z Hlavního dómu.

V roce 1968 je objevena tzv. Májová chodba z Hlavního dómu, po r. 1968 známá spíše jako Panoptikum a vzadu chodba Jarčiných vzdechů.

Velké úsilí bylo věnováno jednak osteologickým výkopům, které přinesly mnoho hodnotného materiálu, zdobícího sbírky Národního muzea ( patologická lebka hyeny jeskynní a dokonale zachovalá lebka lva jeskynního – vystaveno ve sbírkách). Dále bylo usilováno o definitivní zajištění vchodů do Srbských jeskyní.

V současné době jsme před přirozeným propojením Srbských jeskyní a Netopýří jeskyně.

Máme představu kam se v dalších průzkumných pracích ubírat, neboť i když velká část krasových dutin, které byly součástí systému Srbských jeskyní, byla postupně odtěžena, to hlavní – s množstvím sedimentů – nás ještě čeká.

A zde si můžete prohlédnout některé osteologické nálezy uložené ve sbírkách Národního muzea.