PRAŽSKÁ PODZEMÍ A JEJICH ENVIRONMENTÁLNÍ RIZIKA

Václav Cílek

V nakladatelství ACADEMIA vyšla v roce 2001 publikace Českého geologického ústavu se slibným názvem “Neživá příroda Prahy a jejího okolí” od Jiřího Kovandy a spoluautorů.

…V kolektivu autorů se to hemží celým množstvím významných osob jako je B. Balatka, J. H. Bernard, V. Havlíček, I. Chlupáč, a další. Nelenil jsem a zaplatil 395,- Kč v očekávání seriozních odborných informací. Jelikož se již 40 let zabývám objekty podzemní Prahy, nalistoval jsem stránku 178, kapitola 30 – Pražská podzemí a jejich environmentální rizika.

A ejhle, opět zde nalézám sérii bludů, na které jsem upozorňoval již dříve.

Než přejdu k podrobnostem, dovolím si upozornit na můj dřívější kritický příspěvek k jiné publikační aktivitě téhož autora na www.nautilus.cz/b2.htm.

Na str. 182 autor uvádí:

“Základem Hradního vodovodu byly dvě větve z obou stran střešovické tabule. Větev j. směřovala od Kajetánky přes Boleslavovu ulici ke Strahovské bráně a do Loretánské ulice. Větev s. jímala prameny pod Střešovickou nemocnicí, Veleslavínem a Bílou horou. Postupně, jak vzrůstaly nároky na vodu, byla prodlužována až k Litovickým rybníkům. Na počátku každé větve byla soustava jímacích štol, které sváděly vodu do rybníků, jež sloužily jako rezervoáry (např. rybníky na Kajetánce, Libocký rybník). Odtud byla voda vedena dřevěným, nebo keramickým potrubím do lokální jímky v historickém objektu. Jímka měla obvykle přepad, kterým byla nadbytečná voda odváděna do sousedního domu, anebo jako na Pražském hradě – do malostranských domů. Odpadní voda bývala rovněž jímána a zadržována stavidlem a byly jí čas od času proplachovány kanalizační stoky, které ústily buď do svahů pod domy (Úvoz), nebo do Vltavy či městského příkopu.”

Především nelze dělit Hradní vodovod na jižní větev a severní větev. Jako první byl zřízen tzv. Břevnovský hradní vodovod, který bral vodu z Tejnky, Kajetánky a Malovanky z několika štol na úrovni Bělohorské ulice. (V jedné své studii pro Kancelář prezidenta republiky uvádím dochovanou situaci štol i vodovodu.) Voda byla sváděna do nádrže a přidávána voda z Brusnice (tato nádrž byla pod Kajetánkou ). Z nádrže byla odváděna dřevěným potrubím až do kašny před Starým Královským palácem. O tomto tzv. Břevnovském vodovodu se říká, že vznikl již za Karla IV. S nástupem Habsburků po r. 1526 se zvýšila i spotřeba vody na Hradě a tak dochází k hledání dalších zdrojů. V polovině 16. století za Ferdinanda I. se začíná s výstavbou tzv. Zámeckého hradního vodovodu, přivádějícího pitnou vodu ze Střešovic, Veleslavína a Liboce na Hrad. Za Rudolfa II. bylo již v provozu 7 jímacích královských štol. Protože spotřeba vody stoupala od okamžiku zřízení Královské zahrady i následně Bažantnice, vedlo to k založení dalšího díla za jehož autora je považován Tycho de Brahe - vznikl užitkový hradní vodovod. Zdrojem byla soustava rybníků ( Bašta, Nekejcovský, Břve, Kala, Litovický), ze kterých vytékal Litovický potok s přítokem Zvonického potoka. Litovický potok pod Libockým kostelem přitékal do zřízeného oddělovače vody pro zásobení Hradu a dále pokračoval jako Šárecký potok do Šárky. Z oddělovače vody byl plněn jako zásobník rybník zvaný Markétský (později Libocký rybník). Z tohoto rybníka byla přes česla vedena voda v otevřeném příkopu po vrstevnici. Na pozemku č. kat. 194/1 u Clam - Martinicovy ulice byla strouha ukončena u starého vodojemu a na Hrad již vedena rourou do zásobního rybníku v Bažantnici Pražského hradu. V roce 1924 až 1926 byl zřízen nový vodojem na užitkovou vodu a do něj vedena voda z Libockého rybníka nově položeným litinovým potrubím o průměru 300 mm. Souběžně bylo pokládáno i potrubí o průměru 150 mm pro vedení vody pitné ze štol.

Na str. 183 autor uvádí:

“Ojedinělým projektem svého druhu je však systém asi 20 štol o celkové délce přes 2 km v hlavní křídové zvodni petřínské stráně a v menší míře v sekundárních zvodních sesuvných jazyků”

Je to nešťastná formulace. Vzbuzuje zdání, že kdosi vypracoval a realizoval projekt zřízení asi 20ti štol na Petříně k jímání vody spojených v jednom systému. Štoly na Petříně nevznikly jako součásti zamýšleného systému k jímání vody. Ale vznikaly postupně a z různých důvodů. Nejstarší mají počátek v době románské, při vzniku kláštera premonstrátů na Strahově, a to jak k jímání vody, tak i k odvodňování terénu. Jiné zase získávaly vodu pro vodní prvky v úpravách zahrady dle projektu I. J. Palliardiho (r. 1769) v Lobkovické zahradě – možná že k místu jejich založení přispěl pramen potůčku stékajícího do Vlašské ulice. Jiné štoly vznikly při pokusné těžbě uhlí (Šustova 1846, štoly v Kinského zahradě) a když těžba uhlí zde zklamala, bylo jich užito k jímání vody. Dále jsou zde štoly novodobé. V roce 1969 byla vyražena Velká vodní galérie na Nebozízku pro stabilizaci sesuvu z r. 1965. V roce 1984 zde byla vyražena níže položená ochranná štola, která má téměř 100 jímacích vrtů (a všechny prakticky suché). V roce 1989 byl poblíž pomníku Vrchlického vyražen zkušební úsek odvodňovací galérie, která měla vést až k Pohořelci. I tato štola je bez vody.

Od počátku sedmdesátých let 20. století, kdy už štoly na Petříně nesloužily původnímu účelu, byly odvodněny do Severního odvodňovacího systému (štoly Strahovské a z Lobkovické zahrady) a do Jižního odvodňovacího systému (štoly Kinského zahrady – již dříve užívané jako zdrojnice vodovodu pro Smíchov a Malou Stranu). Nebozízek byl odvodněn přímo do Čertovky, svodným potrubím položeným v r. 1969 při prvních zákrocích na likvidaci sesuvu po vyražení třetí štoly v tomto území – Velké vodní galérie (XX.). V r. 1984 zde byla vyražena štola XXI., hlouběji založená a do této štoly svedena voda z předchozích 3 štol. Od štoly XXI. byla položena nová trubní kanalizace do Čertovky.

“Románský vodovod Strahovského kláštera představuje jeden z nejstarších a nejdůmyslnějších vodovodních systémů své doby, který přes mnohé přestavby sloužil až do r. 1906, kdy nová kanalizace vyřadila a zaslepila staré odvodňovací systémy, zejména tzv. Grosse Abzug-Stollen o délce asi 600 m.

Výsledkem nezájmu o odvodnění Petřína a Strahova je zvodnění podloží a svahových sutí, které společně s okraji plošin sjíždějí do údolí. Zatímco oblast v okolí Nebozízku byla ražbou moderní odvodňovací štoly víceméně stabilizována, není dodnes uspokojivě vyřešena stabilita Strahovského kláštera. Na příkladu Břevnovského kláštera se jako optimální řešení jeví úplná rekonstrukce vodovodní a kanalizační sítě.”

Bohužel, jak je patrné ze zmínky o románském vodovodu Strahovského kláštera, i v jiných částech textu, autor nečiní rozdílu mezi vodovodem (zařízením na přívod vody, či souborem všech zařízení sloužících k hromadnému zásobování vodou) a kanalizací (zařízením pro odvádění splašků a balastních vod, případně soubor stok zřízených pro tento účel).

Románský strahovský vodovod podrobně popsal A.Kubíček – D.Líbal, Strahov, Praha 1955 na základě podrobného archeologického průzkumu. Není pravda, že přes mnohé přestavby sloužil až do roku 1906. Předpokládá se, že starý románský vodovod sloužil klášteru do 16. století. Protože rozsáhlá obnova Strahova za opata Lohela (1586 – 1612), si vyžadovala i větší nároky na zásobení vodou, byly původní prameny na východním svahu Petřína, vyčištěny a svedeny do nové podzemní štoly (tudíž mimo těleso románského vodovodu), vedoucí do konventní zahrady a pod konventem do kašny na vnitřním nádvoří. Opat Lohel dal vyhloubit i druhou štolu v západní části konventní zahrady, dodnes nazývanou Lohelova štola. Mimo těchto štol nechal Lohel vyhloubit i dvě podzemní odpadní štoly. Ty sloužily jako kanalizace. Odváděly nadbytečné balastní vody z křídové zvodně, kterých využívali ku splachu splašků a fekálií.

Když se r. 1612 Lohel stal arcibiskupem pražským, stavá se opatem Questenberk, který pokračoval v pracích svého předchůdce. Byly objeveny vydatné prameny, které byly využívány pro hospodářské stavení. V r. 1632 hlavní pramen svedl Kryšpín Fuk do rybníka na Pohořelci. Tentýž Kryšpín Fuk se stává r. 1640 opatem. Práce pokračují a když v r. 1651 je výstavba vodovodu a kanalizační sítě dokončena, nechává vyhotovit ve třech exemplářích mapu celého systému. Nedochoval se však ani jeden exemplář.

S postupem let přibývaly další štoly k posílení vodovodu. V souvislosti se stavbou fortifikace, která ovlivnila zdejší vodní režim, dochází ku vzniku Šancovní štoly (1676). V r. 1693 byla postavena nová Velká odpadní štola od secesu v opatství do dolní části opatské zahrady.

Nejstarší dochovaný plán vodovodu a odpadních štol je z r. 1715. V následujících řádcích vše zestručníme, neboť vodovod a kanalizace nezaznamenávaly velkých změn.

Jan Alois Kolbe, zeměměřič, nám po sobě zanechal pečlivě zpracované dílo “Popis budov patřících k posvátnému premonstrátskému klášteru na hoře Sion, podzemních vodovodů a odpadních štol, vinic a ovocných zahrad podle stavebního půdorysu a mapy z r. 1781”. To bylo pro nás důležitým vodítkem při průzkumných a opravných pracích v r. 1990 – 1993.

V roce 1906 byla stavitelem Potůčkem v Klášteře premonstrátů na Strahově vybudována nová kanalizace. Jedná se vlastně o dva cihelné kolektory, ve kterých je proložena trubní stoka a rozvod vody. Touto kanalizací byl klášter připojen na městskou kanalizaci. Stavitel potůček při této stavbě na několika místech svou stavbou přeťal staré odpadní štoly, které nechal z převážné většiny zavážet stavební sutí. Současně však skončila jakákoliv snaha o údržbu těchto, již domněle nepotřebných, štol. Do nich však stále pronikala část vody a zásyp kumuloval vodu, čímž docházelo k provlhnutí zdiva.

V době 1990 – 1993 jsme vyhledali tyto podzemní chodby, uvolnili je od zásypů. Již nedochází ke kumulaci vody, cesty jsou obnoveny, zdivo rychle vysychalo a vše se dostává vcelku do řádného stavu. Souběžně s tím, je obnoveno vodní hospodářství, využívající jímané vody. Jsou položeny nové rozvody. A tak to po čem autor připomínkované práce volá, bylo vyřešeno již před více než sedmi roky. Viz. též www.nautilus.cz/b2.htm

Na celém Petříně (od Kinského zahrady po Strahov) je deset let prováděna údržba jímacích štol, sledován a korigován stav odvodnění. Navíc dle návrhů f. NAUTILUS bylo realizováno využívání těchto vod pro závlahy i pro případný odběr technické vody. Zvodnění podloží a svahových sutí, které sjíždějí do údolí je dáno především geologickou stavbou území – okraj křídové tabule a z toho plynoucí výrony z její hlavní křídové zvodně, nikoliv nezájmem o odvodnění Petřína.

Na str. 185 autor uvádí:

"Vydatnost štoly neustále stoupá z původních asi 1,3 l/sec na dnešních 16,1 l/sec! Jev je způsoben špatným stavem vodovodní a kanalizační sítě"

Sledování vydatností štol a pramenů na Petříně jsme prováděli soustavně 1x týdně od roku 1984 do r. 1990. Porucha kanalizačního tělesa u kolejí na Strahově kulminovala v listopadu 1984, kdy do štoly XI. pronikaly v největší míře splaškové vody. Dne 9.11.1984 byla naměřena vydatnost štoly 15,35 l/sec. Protože následovala brzká oprava narušené kanalizace, poklesla vydatnost štoly na cca 6 - 8 l/sec. V období 1990 až 1991 nedošlo k obnovení poruchy na kanalizaci a od r. 1992 provádíme pravidelné čištění a údržbu štoly a nedochází k nárůstu vydatnosti!

“Jedná se o obecný, velmi znepokojivý jev nejenom z ekonomického hlediska, ale také z důvodů porušení základových poměrů. Asi 160 m s. od dřevěného kostelíka leží 74 m dlouhá štola č. XIV, která vyplavuje kousky uhlí, z čehož můžeme usuzovat na další uhelnou štolu.”

Za obecný, velmi znepokojivý jev lze především považovat publikování neověřených informací, ale ještě horší je publikování nepravdivých informací. Budu-li tvrdit, že někde uniká z kanalizační sítě 16 l/sec splašků tam kam nemá, tak si tím musím být jist. A potom to znamená, že se jedná o velmi vážnou ekologickou havárii, která má být ihned ohlášena a řešena. Pokud tak neučiním je to špatně a pokud něco takového tvrdím a není to pravda, tak ještě hůře. Provozovatel kanalizace by šiřitele takovéto informace mohl soudně stíhat.

Pojďme dál. Již když jsem psal připomínky k V. Cílek – Podzemní Praha 1995 ( www.nautilus.cz/b2.htm ), tak jsem upozorňoval na špatné lokalizace vstupů do štol na Petříně. Kdysi jsem publikoval ve Stalagmitu mapu Petřína se zákresem štol. Mapa byla do vnitřní dvojstrany a tak nebyl sever nahoře, ale vpravo a tak uváděný autor důsledně uvedl u všech lokalizací vstupů štol na Petříně směr pootočený o 90 stupňů. Co uvádí jako severně, je západně a pod. Vzdálenosti jsou rovněž odměřeny z této mapy. Tak že se jedná o 160 m západně od dřevěného kostelíka. Štola původně 74 m v r. 1969 zkrácená na 58 m, není štolou č. XIV., ale štolou č. XVI. ((jako štolu č. XVI. ji označuje autor v r. 1995 a nyní neznámo proč ji označuje jako XIV. – asi překlep)).

Na straně č. 186:

“Environmentální rizika hlubinné těžby surovin na území Prahy se koncentrují do dvou oblastí – na Petříně se jedná především o problém účinné drenáže spodních vod a zabránění opětovnému vsakování vod vytékajících ze štol do svahovin”

V současné době je na Petříně 23 štol jímajících vodu. Z toho je 20 štol historických, ze kterých jedna (č. VI.) je neznáma. Z toho je 19 zcela funkčních v dobrém stavu a s pravidelnou údržbou. U jedné štoly je nutné nové připojení na odvodňovací potrubí. 3 štoly jsou novodobé z let 1969, 1984,1990 – pouze štola z r. 1969 plní svou funkci vzorně. Zbývající dvě se jeví jako nadbytečná monstra s neznatelným drenážním efektem. Voda ze štol je odváděna a drenážní funkce je udržována, odvodňovací cesty kontrolovány. Pouze u jedné ze štol dochází k částečnému opakovanému vsakování malého množství vody do zeminy.

“Teprve velkorysá Lindleyova kanalizace z přelomu 19. a 20. století řeší moderním způsobem problémy městského odpadu. Sestává z horní a spodní soustavy stok. Horní soustava má nejnižší bod 2,5 m nad hladinou Vltavy a ulehčuje spodní soustavě při deštích. Funguje jako přepad. Spodní soustava sbírá splašky z jádra města, vede je dvěma litinovými trubkami o průměru 1 m pod Letnou a Stromovkou a vyústí v čističce v Bubenči.”

Nechce se mně věřit ! To co jsem si přečetl mně vyrazilo dech. Autor zrušil kmenovou stoku “A” pod Letnou a již od Čechova mostu ji nahradil, v celém průběhu na čistírnu odpadních vod v Bubenči, dvěmi trubkami o průměru 1 m v souběhu!

Skutečnost je taková:

Kmenová stoka “A” odvádí splašky z centra města – ze Staroměstského náměstí vyzděnou cihelnou stokou. U Čechova mostu překonávají splašky Vltavu shybkou ze dvou litinových rour, aby dále pod Letnou a Stromovkou tekly cihlami vyzděnou kmenovou stokou “A” o profilu 1,8 x 2,6 metru !

Na straně 187 autor uvádí:

“Na okrajích křídových plošin na kontaktu propustných nadložních pískovců s podložními jílovci vystupuje hlavní křídová zvodeň, která byla jímána řadou historických vodovodních štol. Na dobré drenáži této zvodně závisí stabilita svahů. Problém je nedořešen zejména v případě Strahovského kláštera, kde kanalizace z r. 1906 zaslepila starý odvodňovací systém. Rovněž petřínské štoly chátrají a předávají část své vodní kapacity svahovým sedimentům, což může vést ke svahovým pohybům.”

Hlavní křídová zvodeň je stále jímána řadou (20 a poloha jedné je neznámá) historických štol, která byla doplněna o 3 štoly novodobé (1969, 1984, 1990). Od počátku 90. let jsou štoly udržovány ve funkčním a stavebně vyhovujícím stavu. Byl obnoven vodovod v Kinského zahradě včetně vodojemu, voda je využívána na závlahy. Z Nebozízku byl sveden vodovod do Vrtbovské zahrady a propojen s vodovodem v Kinského zahradě. Ve Strahovském klášteře byly znovuobjeveny a vyklizeny zasypané odpadní štoly (1990 – 1993) a tak obnovena jejich funkce (k zasypu stavební sutí došlo v r. 1906 při stavbě kanalizace (Potůček). To co autor uvádí, již více než 7 – 10 let neplatí. Štoly byly příležitostně udržovány i v 80. letech, kdy jsme zde dělali rozsáhlé průzkumné a dokumentační práce (pravidelná měření vydatností všech pramenů od r. 1984 do r. 1990, odběry vzorků vody na chemické i bakteriologické rozbory apod.).

“Nejasná a znepokojivá situace se týká historické kanalizace, jejíž desítky, možná i stovky kilometrů chodeb nejsou navštěvovány a čištěny. Rovněž novější kanalizace není vždy v uspokojivém stavu, dochází k únikům vod, zvyšování hladiny spodní vody, ke kontaminacím. Např. kapacita pramenů na Petříně se v důsledku úniků vod za posledních 15 let zdesateronásobila! Hlavní město tak pravděpodobně bude dříve či později postaveno před problém velkorysého řešení kanalizační a vodovodní sítě.”

Co autor považuje za historickou kanalizaci ? Vždy když se staví kanalizace nová, tak je to především z důvodů, že tam buď dosud nebyla, nebo ta stávající z nějakých příčin nevyhovuje.Potom se všechna odkanalizovaná místa přepojují do kanalizace nové. Z pohledu provozovatele kanalizační sítě není jiné kanalizace, než té, která je uvedena v mapě stokové sítě. To je ta kanalizace, která se udržuje. Na ni mohou být připojeny soukromé kanalizační úseky (soukromé přípojky), za jejichž údržbu si zodpovídá majitel. Všechny zrušené (ty staré a z užívání vyřazené) úseky jsou odděleny Jako nikdo nechodí čistit historické a neužívané studny, nezabývá se nikdo i opuštěnými kanalizačními objekty.

Přiznám se, že nerozumím proklamativnímu prohlášení že se kapacita pramenů za posledních 15 let zdesateronásobila. Měření se prováděla v období 1984 – 1991. Celou akci jsem řídil i vyhodnocoval a často i prováděl měření. V pozdějších letech jsme měření dělali již jenom orientačně, ale tendence byla sestupná. Vydatnosti všeobecně poklesly. Rozhodně nelze věc chápat tak, že dnes tj. v roce 2001 jsou vydatnosti štol 10x větší než před 15ti lety. Navíc nevím, že by autor prameny někdy chodil měřit, a to bych poznal, když štoly jsou uzamčeny a klíč je u mě.

V Praze 19. září 2001

Vladimír Vojíř

P.S.: kdo nemá ještě dost, tak celá publikace je k dispozici v elektronické podobě na těchto adresách: www.praha-město.cz/atlas/ www.monet.cz/atlas/ a jako premie mimo již popsaných bludů, je zde ještě prohození většiny obrázků. Tam kde se říká, že je na snímku Močálka, naleznete fotku z Rudolfovy štoly. Místo Krocínky Na Klíčově je snímek pamětní desky z Rudolfovy štoly a Krocínka má popisek záběru hloubětínských Hutí. Místo těžby v hloubětínských Hutích je označeno jako Rudolfova štola. U fotografie z Močálky je napsáno, že se jedná o snímek pamětní desky o opravě Rudolfovy štoly. Podzemní Praha je opravdu démonickým místem a autor to zřejmě myslí vážně, když toto je již po řadu měsíců k dispozici na internetu!